Viděli jste letadlo létat hodně nízko? Člověku se zdá, že se jen mihne! Obyčejné letadlo má velikou rychlost, a což teprve tryskové! To skoro okem ani nezahlédnete, jak rychle letí. Jako střela!
Takové letadlo řídí odvážný pilot nebo pilotka. A kdo ví, jestli z vás taky jednou nebudou letci!
Teď jsem vám však nechtěla vyprávět o dospělých, ale zase o drobounkých zárodcích, které jsou však také dobrými sportovci, jako náš Kašlal a Kýchal.
Nejvíce se jim líbí, když se usadí na drobounké kapce hlenu, která se vytvoří v nose nebo v plicích člověka, který má rýmu a kašel. Usadí se v kapičce, zašimrá člověka v nose a „He-pčí, he-pčí!“, člověk musí kýchnout nebo zakašlat a už tryská proud kapiček, vymrštěný velkou silou dopředu. Jak se tohle líbí Kašlalovi a Kýchalovi! Letí prostorem, vítr se jich ujme, nosí je sem a tam, nahoru a dolů.
Ale už toho mají dost. „Kašlale, už přestaneme!“ Kýchal míří se svou kapkou do mohutného vzduchového proudu, který mizí v obrovské dutině. Pro drobounké zárodky to jsou dvě obrovské dutiny, pro nás děti dvě malé obyčejné nosní dírky, kterými vdechujeme vzduch do plic.
„Hop!“ a Kýchal přistál v nose. „Hop!“ a Kašlal přistál o trochu níže, někde v hrdle. „Teď si trochu odpočinu, ale jen chvíli.“ Začnou se množit, až je jich mnoho, plný nos, plný hrtan a průdušky.
Člověka to nic netěší, bolí ho nos, v krku šimrá a pálí, bolí na prsou a bolí hlava. Má rýmu a kašel. Kýchalovi a Kašlalovi trápí svého hostitele, jak jen mohou. A nejvíc se mu smějí, když se jich chce zbavit kýcháním a kašlem. „Rychle, rychle!“ svolávají se.
„Sedněte si každý na kapku a pevně se držte!“ Vtom člověka popadne kýchání a velké množství Kýchalů a Kašlalů se rozletí do ovzduší. Rozjařeně kmitají vzduchem. Šup do nosu jiného člověka, zase ven a dovnitř, až mají všichni ti lidé rýmu a kašel.
„Co myslíte, děti, jak to udělat, aby se nekašlalo a nekýchalo?“
„Nekýchat!“ Vykřikl někdo.
„Ale to nejde!“ řekl někdo jiný, „to se nedá zadržet.“
„Tak já vám to povím,“ řekne nakonec paní učitelka. „Zabránit Kašlalovi a Kýchalovi dostat se do jiných nosů a cestovat vzduchem se dá, když nebude nikdo kašlat a kýchat na druhé, když si dá kapesník před pusu. Kapesník se pak vypere-a je po zárodcích. Při rýmě a kašli ale nesmí nemocní moc mluvit na ostatní, ani chodit do školky, nebo do školy, a dospělí ani do práce. Měli by zůstat v posteli, tak se také nejrychleji uzdraví a nikoho nenakazí. Nestojíme přeci o to, aby si z nás Kašlalové a Kýchalové dělali dobrý den a šířili nemoci!“
Večer doma
Když Jirka přišel domů, měl hodně co vyprávět! Vyprávěl doma rodičům a hračkách, dětech, paní učitelce. A když maminka měla hotovou večeři, šel si Jirka umýt ruce a vysvětlil rodičů, že tím zabil bacily na své ruce.
„Paní učitelka nám vyprávěla o bacilech a špíně na rukou, a umí vypravovat spoustu zajímavých věcí.“
(Zdravotně-osvětové povídky a pohádky pro děti předškolního věku, odměněné v soutěži vypsané ministerstvem zdravotnictví v roce 1945.)
