V jedné velikánské Zoologické zahradě žije malé, zvědavé slůně. Bydlí tam se svou sloní mámou a je tuze neposedné. Jednou se naše slůně rozhodlo, že musí prozkoumat celý výběh a zjistit, kdo bydlí na druhé straně plotu. Když se máma slonice nekoukala, honem utíkalo k okraji výběhu. Tam, na druhé straně, pyšně vykračoval páv.
„Pane páve! Pane páve!“ Volalo slůně přes plot. Páv, se na ně pyšně podíval a pravil.
„Kdepak máš maminku, slůně? Nemělo bys chodit takhle daleko samo.“
„Musím probádat náš výběh a seznámit se, se všemi, kdo bydlí na druhé straně plotu!“ volalo slůně a poodběhlo o kosíček dál, kde se procházela žirafa.
„Paní žirafo! Paní žirafo! Slyšíte mě?“ Volalo zase naše malé slůně přes plot.
„Slyším tě, slůně. To víš, že tě slyším. Ale kde máš maminku? Nemělo bys chodit tak daleko samo.“
Řekla klidným hlasem žirafa.
„Musím probádat…“ Ale žirafa už jej neposlouchala a odkráčela o kus dál.
Tak slůně zase běželo, aby se seznámilo s panem hrochem.
„Pane hrochu! Pane hrochu!“
„Dobrý den, slůně. Copak tady děláš a kdepak máš maminku? Nemělo bys chodit…“
Hroch, svou radu ani nedokončil a slůně už, už, běželo dál. Jen se ohlédlo a volalo:
“Já vím, že bych nemělo chodit po výběhu samo. To už mi říkal pan páv, paní žirafa a teď mi to říkáte i vy pane hrochu. Ale mám velice důležitý úkol. Musím prozkoumat celý náš výběh a zjistit, kdo bydlí na druhé straně plotu!“
„Zastav se, sloní mládě!“ Zakřičel náhle někdo za tím plotem. Slůně se tak vylekalo, že nemohlo udělat ani jediný krok. Jen vyděšeně stálo a koukalo tím směrem, odkud slyšelo ten hrozný hlas.
„Dobrý den, pane vlku.“ Řeklo nesměle. “Já…musím prozkoumat…“
„Vrať se k mámě!“ Skočil mu do řeči přísný vlk. “Nemělo bys chodit takhle samo.“
Slůně se rozběhlo a volalo. “Mami! Maminko!“
Máma slonice se ohlédla a uviděla běžet své malé, vyděšené mládě.
„Kde jsi byl, ty neposlucho? Kolikrát ti mám opakovat, že nesmíš chodit tak daleko samo!“
Řekla přísným hlasem a láskyplně jej objala svým chobotem.
Tak se vyděšené slůně poučilo, že nemá být zvědavé a potom už vždycky chodilo na procházky po výběhu jen společně se svou maminkou.
Dagmar Tomášková
