Za třicetileté války neustále procházela Rakovnickem vojska válčících stran. Jednou to byli císaři, pak zase stavové, jindy Švédové. Ať už patřili k jakékoliv korouhvi, všichni se chovali stejně. Rabovali, loupili, znásilňovali, vraždili. Málokterá vesnice zůstala jejich návštěvy ušetřena. Tak se také jednou stalo, že do Hředel přitáhl oddíl Švédů. Vojáci s sebou hnali uloupený dobytek. Zastavili se u staré hředelské krčmy, která stávala při staré silnici, aby se tu posilnili před další cestou. Dobytek nechali na návsi bez dozoru a nahrnuli se do výčepu, kde se jali mocně svlažovat vyschlá hrdla. Jeden ze hředelských sousedů pozoroval Švédy z úkrytu svého stavení. Když uviděl volně pobíhající dobytek, který nikdo nehlídal, zrodil se v jeho hlavě nápad. ” O dobytek je teď velká nouze, ” řekl si, ” co kdybych si k jednomu kusu pomohl. Švédové budou opilí a nepoznají, že jim jedna kravka chybí. ” Vedle kostela stála na návsi nevysoká dřevěná zvonice. Chalupník vzal náruč sena, vklouzl s ní do zvonice, a začal na šťavnatou pochoutku lákat nejblíže stojící zvířata. Vyhladovělý dobytek se nedal dlouho pobízet. Jednotlivé kusy začaly přibíhat ke zvonici a ukusovat z podávané pochoutky. Sousedovi se zalíbil mladý, ale statný býček. Přilákal ho až ke dveřím, a když se býk přiblížil, otevřel je dokořán a sotva zvíře vběhlo dovnitř, rychle je zase zavřel.
Po čase se vojáci vypotáceli z krčmy a začali shánět dobytek do houfu. Už, byli na odchodu, když se najednou ze zvonice ozvalo silné zabučení. Býček snad vytušil, že jeho stádo odchází a teskně se s ním chtěl rozloučit. Ať dělal chalupník co chtěl, býček se ne a ne utišit. Vojáci zatavili a vydali se po hlase. Sosed viděl, že je zle a zahrabal se do zbylého sena. Švédové vyrazili dveře zvonice, a když uviděli býčka a ze sena vyčuhující nohy souseda, ihned jim došlo co se stalo. Vytáhli nebožáka ven, přivázali ho ke stromu a ušťedřili mu notnou baštonádu. Z utržených ran se dlouho hředelský chalupník vzpamatovával.
Událost má ještě jednu verzi. Když se prý blížili ke Hředlím Švédové, snažili se konšelé v čele s rychtářem ukrýt před plenícím vojskem obecního býka. Pořád se nemohli dohodnout, kam ho schovat, až jednoho z radních napadlo, aby ho vytáhli pomocí kladky nahoru na zvonici. Vyděšený býk tam pak silně bučel, že se Švédům prozradil a výprask dostal sám pan rychtář. Příhoda se brzy rozletěla po okolí, z čehož vzniklo mnoho mrzutostí. Kdo chtěl Hředelské pozlobit, zabučel na ně. Zvláště ” mutějáci ” si v tom libovali, a tak není divu, že při tom padla nějaká facka. Tím se však událost znovu a znovu rozviřovala a neupadla v zapomnění. Díky tomu se snad dochovala až do dnešních časů.
