„Milé děti,“ řekla jednou paní učitelka, „pozvala jsem dnes k nám na návštěvu vodníka. Nemusíte se ho vůbec bát, je menší než vy a je to vodník v našem maňáskovém divadle! Opravdoví vodníci nejsou, jak už určitě víte, žijí jen v pohádkách.Ale tenhle vodník mě prosil, abych mu dovolila něco vám povědět. Vodníku, ozvi se!“
Na malém jevišti se ukázal stařičký vodníček a dětem se uklonil: „Dobrý den děti, posílá mě k vám sama vodička. Chce abych vám vyřídil, že se na vás už moc těší! Brzy bude léto, budete se ve vodě šplouchat, jezdit na bazény a na rybníky.. Že už se taky těšíte?“
A děti se těšily. Vodník ale povídal dál: „Dřív se vypravovaly povídky, že vodníci stahují pod vodu lidi. Ale vy už určitě víte, že to není pravda. Dnes se utopí jen ten, kdo neumí plavat. Vy umíte plavat?“ Zeptal se nakonec.
„Neumíme,“ řekla většina dětí. Ale vodníkovi to nevadilo.
„No ovšem, jste ještě malé. Ale ať se to brzy naučíte a nemusíte se vody bát. Dokud vám plavání nejde, používejte kruh nebo rukávky. A nekoupejte se nikdy samy. Pokud s vámi je maminka nebo tatínek, dohlédnou na vás, ale už moc dětí se utopilo, protože plavaly do hluboké vody kde nestačily a voda se jim nahrnula do pusy a do nosu.“ Vodník byl moc smutný, ale paní učitelka ho povzbudila: „Nebuď smutný, vodníčku, děti nám určitě slíbí, že budou plavat opatrně.“ Děti to slíbily a prosily, aby vodník vypravoval dál.
„Víte ale, co má voda nerada? Nesnáší, když si ji někdo z vás vezme do pusy. Je v ní totiž plno zárodků a nemocí, i když vypadá čisťounká jako sklo!“
Paní učitelka se zamyslela a potom se dětí zeptala: „je možné, aby se ty zárodky z vody dostaly do pusy ještě jinak, než polykáním?“
Děti přemýšlely, ale nakonec se nechaly podat.
„Stačí, když si třeba olíznete mokrý prst,“ řekl vodník, „nebo když budete mokrýma rukama brát jídlo do ruky, třeba jablíčko-a bacily mají vyhráno. A co myslíte, že je největší ochranou proti takové nákaze?“
„Nejíst ve vodě!“ volaly děti.
Vodník se začal loučit, ale potom si vzpomněl, že na něco přeci jenom zapomněl!
„Děti, je tu ještě jedna důležitá věc! Vodička mě moc prosila, abych vám to řekl. Víte, jsou děti, které nejdou před koupáním na záchod, a pak se vyčůrají do vody. To vodička nemá vůbec ráda, její to nepříjemné, protože se moc znečistí a potom smrdí. Děti slibte mi, že si před koupáním dojdete na záchod. Přece se něčím tak škaredým nebudete vodičce odvděčovat za krásné koupání!“
Děti přemýšlely a vzpomínaly, jestlipak někdy něco takového udělaly. Potom vodníčkovi slíbily, že to nebudou dělat a pěně se s ním rozloučily. „A přijď zase!“ Volaly ještě za ním.
Jirka své zážitky z dneška vyprávěl zase doma rodičům. Oba byli moc rádi, že se Jirka učí samé zajímavé a správné věci, a tak tatínek slíbil, že po večeři zase bude vyprávět.
A slib také dodržel.
(Zdravotně-osvětové povídky a pohádky pro děti předškolního věku, odměněné v soutěži vypsané ministerstvem zdravotnictví v roce 1945.)
