Zbojnické pověsti kolovaly od 18. století na celém východomoravském a slezském karpatském území, a k nejkrásnějším legendám slezských Beskyd patří prapodivné pověsti o beskydském zbojníkovi Ondrášovi z Janovic. Hodně zbojnických kousků Ondrášových si lidé vymysleli nebo přebájili příběhy, které se přihodily někomu úplně jinému. Nic to však nemění na faktu, že Ondrášovská tradice sahá hodně daleko – na naší straně ke Kroměříži, na Uherskohradišťsko, do Ždánického lesa a Chřibů, na straně slovenské k Trenčínu, na polské straně k Wroclawi a nejvzdálenějším místem výskytu legend o zbojníku Ondrášovi se stala až chorvatská Rijeka. Zbojník Ondráš žil v letech 1680-1715 a byl prvorozeným synem janovického fojta Ondřeje Fucimana a jeho ženy Doroty. Jeho rodina patřila k nejbohatším selským rodům na frýdeckém panství. Ondrášův otec dostal svého času k užívání na 20 let Lysou horu. Do školy chodil Ondráš ve Frýdlantě a pak na gymnázium v Příboře. Pro svou odbojnost, ba přímo divokost byl však po 6 letech ze školy vyloučen. Ondráš se narodil v době, kdy byli sedláci zle utiskováni vrchností, která pošlapávala jejich odvěká práva, dokonce i nařízení samotného císaře. Ondráš s kamarádem Jurášem a dalšími vyrazili do hor – na Ostravici. Na Lysé hoře založili zbojnickou družinu, jejíž společníci byli z Malenovic, Raškovic, Sedliště, Staříče, Paskova, Starého Města u Frýdku, od Těšína, ale i od slovenské Turzovky. Tak se zrodil legendární zbojník Ondráš, který chodil po beskydských dědinách a se svou zbojnickou družinou napravoval panské křivdy a útisk na prostém lidu.
O Ondrášových činech šla pověst širokým krajem. Když bylo lidem nejhůře, vyhledávali ho v lesích, tu na Frýdecku, hned zase na Lysé hoře, jindy zase u Klimkovic, Frenštátu nebo u Opavy. Ondráš byl vůdcem zbojnické družiny, ale v hlavě jeho zástupce Juráše se postupně usazovala závist a touha vyniknout nad svého druha. Pověst praví, že se skupina sedmi zbojníků bavila v krčmě ve Sviadnově. Ondráš v tanci se svou milou – šenkýřovou dcerou Dorotkou – zapoměl na svůj kouzelný obušek. Žárlivý Juráš mu obušek vytrhl a Ondráše zabil… Ve skutečnosti se část zbojníků z Ondrákovy tlupy rozhodla vrátit k pokojnému životu. Slib beztrestnosti a vysoká odměna je zlákaly. 29. února 1715, uprostřed zábavy ve sviadnovské hospodě, umírá Ondráš rukou Juráše. Ten spolu s ostatními zbojníky dopravil Ondrášovo tělo na frýdecký zámek, kde bylo čtvrceno a pro výstrahu rozvěšeno po stromech na frýdeckém panství.
Zápisky ze soudního procesu, který se konal v roce 1716 vypráví o tom, že po Ondrášově smrti byl pozván zbojník Juráš se svými kumpány do Těšína pro dekret o udělení císařské milosti a vyplacena slíbená odměna. A tak Jiří Jurášek zvaný Juráš přišel spolu s dalšími zbojníky (Jiřím Polendou, Ondrou Chlopčíkem, Bartkem Pavlo škem a Jiřím Vojtkem) do Těšína a na místě se přesvědčil o tom, že padl do dobře nastražené léčky. Po předvedení před těšínského fojta jim bylo oznámeno, že budou vsazeni v železech do žaláře. Juráš rozpoutal rvačku, ale nakonec byli zbojníci přemoženi. Juráš byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1716 byl pro výstrahu popraven lámáním pomocí okutého kola.
