Občas se člověk ráno probudí a má náladu pod psa. Nic ho nebaví, mračí se a tak se to jednou stalo i jedné pávničce.
Od samého rána jenom kňourala, prskala na všechny strany a nic se jí nedařilo. „To je teda den“, říkala si a tvářila se jako kakabus. Na co sáhla, to pokazila. Připálila cibuli, vajíčka byla jako uhlíky a to ji tak rozzlobilo, že měla chuť se vším praštit. Chtěla hodit vajíčka na zem nebo něco rozbít. Už se na ni rozzlobila i kuchařka: „hned toho nech nebo si vezmu jinou pánvičku, s tebou se dnes opravdu vařit nedá. “Ale nezabralo to. Pánvičku ta zlost jen tak nepřešla, držela se jí jako klíště a nemohla se jí zbavit. Asi to děti znáte, když je někdo nazlobený tak ta zlost musí ven.
Co měla pánvička dělat? Kuchařka se na ni zlobila a ona měla pořád na všechno vztek. Co Vám děti pomůže, když se hrozně zlobíte? Máte chuť si hrát s někým, kdo se mračí a má špatnou náladu?
Pánvička ještě chvilku prskala, ale pak zjistila, že vztekáním se všechno jenom zhoršuje. Za chvilku zkusila znovu usmažit vajíčka a podařilo se jí to. Úplně jí to zlepšilo náladu a nakonec uvařila i výborný oběd a měla radost, když viděla jak všem chutná.
Autorka: Andrea Zatloukalová
