Pověst o králi Ječmínkovi na Chropyni

Před dávnými časy vládl v Chropyni pán, kterého měli poddaní velmi rádi. Když měl nastoupit na místo markraběte, celé okolí se radovalo. Jenže radost netrvala dlouho: pánovi stoupla pýcha do hlavy a zatvrdila srdce. Na zámku se začalo žít jako u dvora. Hostina střídala hostinu, ve dne jezdily návštěvy na lov a ničily vesničanům jejich skromná políčka. Poddaní pána prosili o slitování, ale nepochodili. Chropyňská paní se za své poddané přimlouvala, pánovo srdce však bylo již tak tvrdé, že pohrozil vyhnáním i jí. Časté hodování vyprázdnilo zámecké truhlice, a tak pán zvýšil daně a přidal roboty. Utrápení poddaní se rozhodli, že zámek napadnou a všechny pobijí. Bylo jim však líto chropyňské paní, a proto ji včas varovali. Prchla ze zámku se zbrojnoši v patách, jen tak tak se stačila ukrýt v blízkém lánu ječmene. A jaký div. Zohýbaná stébla ječmene se znovu narovnala a paní schovala. Zanedlouho nastaly žně a ženci našli v ječmeni paní s krásným děťátkem, kterému začali říkat Ječmínek. Paní vesničany požádala, abyzlému pánovi odpustili všechny jeho zlé skutky, a slíbila jim, že až Ječmínek doroste, křivdy svého otce napraví. Poté jim i s Ječmínkem zmizela před očima. Od té doby na Hané čekají návrat svého krále, který se má zjevit tehdy, až se moravskému lidu povede nejhůře.