Pověst o Matyldě

Hrad Ostrý měl samo sebou i svou hradní paní. Zjevovala se lidem na Bílou sobotu, aby je škádlila. Ještě před lety nechtěla v tento den žádná děvečka zůstat při práci na záhumenku sama, žádnému klukovi nechtělo se samotnému nésti jídlo pracujícím na poli. Tolik se Matyldy všichni obávali. O Matyldě se mezi lidem mluvilo tak často, že její jméno vstoupilo i do lidových rčení: “Kde ses tak dlouho toulal, nepotkal si se náhodou s Matyldou?” Jednou nesl Kryštof, usedlík z Noviny, dopis do Oldřichova. Aby si zkrátil cestu, vydal se přes kopec kolem hradního ostrohu. Když procházel nedaleko od sochy sv. Jana Nepomuckého, spatřil na louce velkou ženskou postavu, která měla šaty od kolen dolů zmáčené od vysoké trávy. Kryštof proto přidal do kroku, ale dohnat ji nemohl. Nakonec mu žena zmizela v hradní zřícenině. Rozhodl se pokračovat dále za ní, ale ať šel horem nebo dolem, stále narážel na zeď, kterou nemohl a nemohl obejít. Náhle mu něco začalo táhnout vlasy do hradu, na čele mu vyrazil studený pot. Ať dělal co dělal, za žádnou cenu se nemohl ode zdi odpoutat. Konečně odbyla na benešovské radnici dvanáctá hodina polední a zeď zmizela ta tam. Vyčerpaný a vystrašený Kryštof již ve své cestě dále nepokračoval a raději se s nepořízenou vrátil domů.