Mladé selce u Koukolů v Hrabří se narodilo děťátko. Byla po porodu zesláblá, a tak maličké pokřtili bez ní. Vybrali mu jméno, které se jí pranic nelíbilo. Proplakala proto celé noci. Od křtu maličké postonávalo a zanedlouho zemřelo. Položili ho do rakvičky a uložili do světnice. Ráno ale nebylo k nalezení. Darmo je všude hledali. Teprve o žních našli ženci dětskou kostřičku v obilí. Matka se z toho pomátla na rozumu a utopila se v rybníku na návsi. Na hřbitov sebevražedkyni pohřbít nesměli, pochovali ji proto v Hrbech za vsí, právě na místě, kde našli kostřičku. Prý tam potom strašívalo. Kdysi pásla v Hrbech malá pasačka kozy. Už se šeřilo, když pojednou, něco zašustilo v křoví. Vystoupila odtud bílá paní. Děvčátko se jí bálo a uteklo. Doma řeklo všechno matce, ale ta jí nevěřila a vyhnala jí zase na Hrby. Odpoledne ji pomalu ubíhalo a bílá paní se neobjevovala. Holčička se uklidnila a na zjevení pomalu zapomněla. Když už chtěla jít pomalu domů, objevila se znovu bílá paní.
“Co si ode mne přejete, paní?” zeptala se ustrašeně holčička.
“Kup za mne, prosím tě, svíčku do kostela,” pohladilo ji zjevení po vlasech. “Tím mne vysvobodíš.”
Pasačka přikývla a hned druhý den slib splnila. Večer se jí paní zase ukázala. Objala ji a vroucně jí děkovala. Potom zmizela, aby se víc neobjevila. Překvapené děvčátko drželo v ruce uzlíček plný peněz. Schovalo si je do výbavy.
