Byl krásný barevný podzim. Všechna zvířátka už byla docela unavená, a tak není divu, že se i těšila na zimní spánek. Ale ještě před tím, než se uloží ke spánku, si musí nasbírat co nejvíce potravy, aby přes zimu neměla hlad.
Jedním takovým pracovitým zvířátkem byla i veverka Terka. Skákala z větve na větev a sbírala oříšky. Ale najednou se jí sesmekla nožička a Terka spadla na zem. Naštěstí se jí nic nestalo, jenom si pochroumala nožku. Veverka Terka byla smutná, věděla, že už si další zásoby na zimu neudělá, že už nebude moci skákat po stromech.
Když se o jejím neštěstí dozvěděl kamarád zajíček Pizizubka, nemeškal a spěchal ji pomoci. Poprosil ostatní veverky, aby mu pro Terku daly alespoň jeden oříšek. Každá veverka ráda oželela oříšek.
Když měl Pizizubka dost ořechů, odnesl je veverce Terce. Ta se dojetím málem rozplakala: „Děkuji ti zajíčku, kamaráde, ale jakpak já se ti odvděčím?“
Zajíček mávl tlapkou: „Ale nijak, Terko, přátelské služby se přece neúčtují.“ Řekl zajíček a odhopkal do svého pelíšku.
Otázky k textu:
- Co se stalo veverce Terce?
- Jak zajíček veverce pomohl?
- O kolik oříšků požádal zajíček každou veverku?
Mikulcová Eva
