Majitel panství Křimic, kníže z Lobkoviců, jenž byl panství to dědil po hraběti z Vrtby, rád si zval k sobě občas na oběd buď některé sousední statkáře nebo vejprnického pana faráře, s kterým si dobře rozuměli.
Kdysi byl pan farář opět jeho hostem. V rozmluvě prohodil pan hrabě “že se diví, proč v Křimicích se rodí tak málo hezkých dívek. Přece prý jsou selské dívky z Plzeňska pověstné pro své tělesné půvaby. Jen Křimice prý v tomto ohledu nemají štěstí.” Pan farář, který již po delší dobu na to pomýšlel, jak by pana hraběte přimněl k věnování nějakého pěkného obrazu Rodičky Boží do kaple v křimickém zámku, kam chodí křimičtí konati svoji pobožnost, pomyslil si čiperně, že by snad případná odpověď na otázku p. hraběte přiblížila jej ke splnění přání toho. Odpověděl tedy, že by se ženská část křimické populace co do svého zevnějšku výhodně změnila, kdyby měli křimičtí neustále něco krásného na očích. Takhle nějaký krásný obraz panenky Marie do kaple – to prý by snad pomohlo. Díváním na něj prý by se zušlechtily rysy zdejších tváří. Pan hrabě se trochu zamyslil a pochvíli uznal, že by pan farář mohl míti pravdu. Koupil do kaple obraz Panny Marie, jejíž tvář vyniká nevšení krásou. A od té doby se rodí v Křimicích dívky, které vedle outušických požívají pověst nejpřednějších krásek na Plzeňsku.
