Byl jednou jeden bagr, který každý den pracoval. Pracoval na stavbě, kde byla špína a prach, proto jej každý den navečer umývali. Když večer lidé chodili domů, obdivovali jeho krásný žlutý lesk zářící v podvečerním sluníčku.
„Koukněte, jak je krásný!“ vzdychali lidé.
Avšak čím víc byl bagr hrdý na to, jak vypadá a jak jej všichni obdivují,
tím méně byl pracovitý a ochotný pomáhat.
„Proč bych pracoval? Všichni mě obdivují, když jsem krásně čistý a lesklý.“
Bagr přestal pracovat a začal se pyšnit svou krásou.
„Dívejte se, jaký jsem fešák!“ pokřikoval na kolemjdoucí.
Když však přestal pracovat, lidé ho odložili. Odvezli ho do stodoly. A tam na něj už nesvítilo sluníčko, žádné paprsky se neodrážely o jeho žlutavou kapotu.
Hold, pýcha předchází pád.
Otázky k textu:
- Proč lidé bagr obdivovali?
- Proč nechtěl bagr pracovat?
- Jak to s bagrem nakonec dopadlo?
Vendula Sabóová
