Od založení na počátku 12. století bývaly Rokycany biskupským městem. Jednou se stalo, že je navštívil císař Karel IV. na své cestě z Plzně do Prahy. Byl velmi překvapen pohostinností a dobrosrdečností Rokycanských. Celé Mariánské náměstí totiž zaplnili obyvatelé, kteří ho přišli přivítat a každý mu přinesl i nějaký prostý dárek. Císař se na to hemžení díval z okna proboštství vedle kostela. Jakmile řeholníci otevřeli vrata, nahrnuli se Rokycanští dovnitř, aby předali panovníkovi svoje dary.
„Vážím si vaší náklonnosti a také já bych rád pro vás všechny něco užitečného učinil. Můžete mi povědět, co byste si přáli?“ Po těchto slovech nastalo dlouhé ticho. Sousedé se po sobě rozpačitě dívali. Až jeden z nich, místní kovář, si dodal odvahy a povídá: „Vaše císařská Milosti, ty dárky jsou z dobrého srdce a nic za ně nechceme. Trápí nás však něco jiného. Jiná městečka mají různé výsady a svobody, například právo trhu, mohou svobodně vařit pivo, však to dobře víte sám. Jenže my nemáme dosud nic takového, neboť jsme v moci jiného panstva. Snad byste nám mohl k těmto svobodám dopomoci.“ Kovář se po těchto slovech podíval po okolních řeholnících. Ti se nijak přívětivě netvářili. Císař si chvíli mnul své vousy, než odpověděl: „Bohužel mi nenáleží takové rozhodování, mohu se však za vás přimluvit u arcibiskupa Arnošta. Rozhodnutí ale závisí jen na něm.“
Císař svému slovu dostál a Rokycanští si mohli postupně vykoupit městské výsady. Po dvou stoletích pak mohli své město dokonce nazvat městem královským, čímž napříště už žádný biskup neměl Rokycany ve své moci.
