V jednom malém domečku uprostřed lesíka, kde zpívali ptáci, všude tekly pramínky potůčků a všechno kolem vonělo a kvetlo, stála sklenička s vodou.
Voda povídá skleničce: „Skleničko, skleničko, jak to venku krásně žije, svítí, kvete, se raduje. Chtěla bych se na chviličku podívat ven, nechci býti stále tady, ve skleničce jen.“ Sklenička odpoví: „Vodo, vodo, vodičko, nevím, potěší-li tě srdíčko, vyjdeš-li ven, už nebudeš k užitku, hajný z lesa utahaný, nebude mít k úpitku.
Voda si říct nedala, překlopila skleničku, rozlila se po chaloupce.
Teď jen vyschne na podlaze, zvědavost se platí draze.
Dobře jí radila sklenička, však neposlechla ji vodička.
Otázky k textu:
- Co říkala voda skleničce?
- Poslechla voda skleničku?
- Co se stalo s vodou?
Veronika Kohutová
