V širokém okolí, které je tvořeno z jedné strany hradbou Krušných hor a z druhé malebným Českým středohořím, stojí teplický zámek. Ze zámecké věže je vidět na Krušné hory, na místa, kde se odpradávna dobývaly rozličné rudy a stříbro. V sídle majitelů teplického panství se již v 16. století nalézalo takzvané zlatnické ohniště, místo, kde se pěstovala alchymie. Cílem pokusů bylo nalezení kamene mudrců, s jehož pomocí se obyčejné rudy měnily v pravé zlato nebo elixír života, který měl prodloužit lidský život.
Tajemní alchymisté se objevovali na zámku, aby zde pod záštitou majitele bádali a vynalézali. Jejich dílo bylo přísně utajováno před zraky obyvatel Teplic. Odkud přicházeli, co vše znali, jaké výsledky mělo jejich počínání a kam zase po čase mizeli, nevěděl nikdo. Někteří z nich se v Teplicích, kam se sjíždělo mnoho nemocných k léčivým pramenům, živili zhotovováním různých léků.
Po bitvě na Bílé hoře nastalo kruté období třicetileté války. V těchto válečných dobách si nikdo v Čechách nebyl jist svým životem ani majetkem. Když byl poslední český majitel zámku hrabě Vchynský zavražděn společně s Valdštejnem v Chebu, Teplice vyplenilo švédské vojsko. Ze zámku odvezli Švédové jako válečnou kořist vše vzácné. Mezi jinými věcmi i vybavení lékárny a alchymistické dílny. Teplické panství daroval císař za prokázané válečné služby svému věrnému maršálovi Johannu Aldringenovi. Ten však zanedlouho padl v jedné z mnoha bitev třicetileté války. Jeho dědicům po něm zbyl plstěný maršálský klobouk a zpustošený a vydrancovaný teplický zámek.
Noví majitelé, cizinci, záhy zjistili, jaké bohatství se skrývá v podzemí okolního kraje. Brzy na zámku zřídili opět alchymistickou dílnu. Objevil se učený muž, který míchal výborné léky na nejrůznější neduhy. Ale také sbíral kameny z širokého okolí a pořídil z nich rozsáhlou sbírku.
S tímto tajemným alchymistou se spřátelili lázeňský lékař, zvídavý muž, jenž obdivoval učencovy hluboké znalosti. Nesměl však o alchymistových pokusech podat žádné svědectví, vše bylo přísně tajné. Za vyzrazení tohoto „tajného díla“ hrozilo vyšetřování, vězení, ba i smrt na popravišti. Lékař tedy pouze vychvaloval učencovo lékárnické umění a jeho sbírku kamenů. Zaznamenal ale jeho jméno – Bartolomeus Mencl.
Po letech alchymista odešel neznámo kam a zvídavý lékař v klidu zemřel. Živá duše se neměla dozvědět, co bylo v nočních rozhovorech mezi učencem a lékařem vysloveno. Ale přece …
Jaké asi tajemné čáry a kouzla prováděl alchymista ve své dílně, kdo byl tajným svědkem rozhovorů mezi oběma muži? Proč se od těch časů až do dnešních dob objevuje na chodbách zámku tajemné zjevení? V poledne, když sluneční paprsky dopadají do míst, kde bývala alchymistova dílna, prochází se chodbami zámku malé děvčátko. Než zmizí ve zdi dávné dílny, otočí se k náhodnému divákovi, s úsměvem mu kyne rukou a vybízí ho k následování. Snad chce někomu sdělit některé z alchymistových tajemství.
Bohužel se však dosud nenašel nikdo odvážný, kdo by za děvčátkem vykročil vstříc tajemstvím dávného učence. Třeba by se dozvěděl něco o kameni mudrců či elixíru života.
Přijďte někdy za slunného dne v poledne do zámku. Možná, že právě vy potkáte tajemnou dívenku. Budete odvážní a vykročíte za ní?
