Běží jelen přes hory, zastaví se u nory,
před kterou si na zimu pere jezevec peřinu.
Statný jelen před norou, má prosbičku troufalou.
Chce jezevce poprosit, zda mu valchu může půjčit.
Jezevec se usmívá a jelenovi povídá:
„Půjčím ti ji velmi rád,
jsem přece tvůj kamarád.
Jen nechápu, proč chceš mou,
když máš doma valchu svou?“
Jelen pak jezevcovi, co se stalo, vypráví:
„Straka u mne ráno byla,
valchu z domu uloupila.
Laňka na ni koukala,
když s valchou odlétala.
Straka nemá vychování. Bere vše bez požádání.
K tomu ještě za dnešek, to není první prohřešek.
Tak například veveřici odnesla z dřeva přeslici.
Poté navštívila hada, tomu chybí čokoláda.
Další v pořadí byl srnec. Co mu chybí? Jasně – hrnec!
Tenhle výčet neveselý, ještě stále není celý.
Lišce, v neposlední řadě, vzala konev na zahradě,
také sovu poškodila, když jí knihy odnosila.
Řádění jí zarazím! Okamžitě vyhlásím
po strace, bez váhání, celolesní pátrání.
Straka totiž, pro výstrahu, musí býti bez průtahů,
nalezena, chycena, do žaláře vsazena.“
Lenka Hurychová
