Všechno to začalo úplně nevinně, aniž by kdo tušil, jakou spoušť může nadělat docela obyčejné zahradní svítidlo, ale pojďme s touto pohádkou začít pěkně od začátku.
Byla jedna babička, která dostala k narozeninám malého trpaslíčka, kterého si hnedka pojmenovala jménem Suny. Moc se jí líbil a tak si jej s potěšením postavila mezi kytičky, kde jí tak zkrášloval celou zahrádku.
Sluníčko na něj zvesela svítilo a to bylo, panečku, něco pro trpaslíčka. Nechal se šimrat slunečními paprsky, které ho jaksepatří osvítily a dostatečně nabyly jeho solární baterii, aby tak mohl večer za tmy pěkně svítit a střídat ty nejpestřejší barvičky.
Sotva večer zapadlo sluníčko za hory a ulehlo k nočnímu spánku, trpaslíčkovi se rozsvítila jeho lucernička, kterou držel pevně v ruce a šibalsky se přitom culil. Žlutá střídala modrou, červená zelenou a fialová zase růžovou a všechny ty barevné odstíny světélkovaly na vše strany a zářily do dálky.
Každý den se chodila babička na svůj pěkný dárek dívat a spolu s ní i malý vnouček Dominiček, který mohl na trpaslíčkovi své oči nechat, jak moc se mu líbil. Zaujatě jej sledoval a obdivoval na něm všechny ty pěkně zářící barvičky.
Jakmile však v noci vyšel měsíček, začaly se venku dít prapodivné věci, jen co je pravda.
Jasný měsíček na trpaslíčka nejdříve zamrkal, upřeně se mu zadíval do jeho očí, zamával mu a pak jej pomocí své síly svitu očaroval a dovolil mu na chviličku oživnout. Potěšený Suny hned radostně vyskočil ze zahrádky. Svoji lucerničku si odložil do trávy a za jasného měsíčního svitu začal nadšeně pobíhat po celé zahradě, jako splašený. Vesele panáčkoval, tajtrlíkoval a hopsal a ze samé radosti nevěděl, kam by vletěl dřív.
„Hurá, já jsem obživnul! Aspoň si můžu alespoň na chvíli odpočinout od držení lucerničky a zaskotačit si, jupí!“
Radoval se trpaslíček a ze samé rozpustilosti se začal chovat jako utržený z řetězu a nevěděl, co spudit dřív. Divoce rozhazoval všechny zkopčené kupky sena, škubal rozkvetlé kytičky, převracel květináče, skákal do zahradního jezírka, vyvaloval se v záhoncích, šplhal po stromech a přeskakoval plot. Nakukoval do všech nezamčených dveří i vrátek a jako splašený počal běhat po dvoře. Vzbudil všechny husy, kachničky, slepičky i kohouta. Králíčkům, morčátkům i čuňátkům pootvíral jejich zastrčená vrátka a to teprve nastala ve dvoře pořádná mela! Celý dvůr tak rázem ožil a všechna zvířátka se rozutekla do všech koutů a pak hurá ze dvora do zahrady, hop přes plot a tradá odtamtud pryč! Všichni pejskové z okolí se dali do hlasitého štěkání. Prasátka chrochtala, husy kejhaly, kohouti kokrhali a králíčkové se zaběhli až k lesu a trpaslíček Suny, jak jinak, než co nejrychleji za nimi!
Měsíček se jen šalamounsky usmíval, neboť byl rád, že je konečně i v noci venku takto živo a je koho pozorovat. Byl zrovna v úplňku a o to jasněji na obloze svítil.
Náhle se ze spánku procitla i babička, kterou zář měsíce vytáhla z postele ven. Hnedka se šla podívat na svého trpaslíčka, ale co to? Suny nikde nebyl a namísto něj našla opodál jen tu odhozenou lucerničku, která však vůbec nesvítila.
Jakmile zaslechla všechny ty hlasy zvířátek a vystrašené slepičí kdákání, hnedka si pomyslila:
„Na dvorku je určitě z lesa liška.“
Ve své noční košilce vběhla proto co nejrychleji do dvora, ovšem tam bylo téměř prázdno. Kromě dvou slepiček a kohouta byl dvůr jako vymetený.
„Jemináčku, copak se tu stalo, vždyť jsou všechna vrátka dokořán? Dvůr prázdný, nikde nikdo, to na řádění lišky tedy rozhodně nevypadá,“ pomyslela si babička a jen marně tápala, kdo takové pozdvižení způsobil.
„Že by zloděj?“uvažovala, když vtom si povšimla i toho rozházeného sena z kupek, převrácených květináčů s muškáty i poválených a poničených všech těch záhonků kytiček i zeleniny.
„Proboha, taková pohroma!“ Vykřikla zděšeně, neboť měla pocit, jako by snad téže noci řádilo venku nějaké velké strašidlo. Dostala proto strach a tak pospíchala domů, kde si hned zalehla do své postele a snažila se usnout a už na nic nemyslet.
Sotva se ráno vzbudila, hnedka se šla z okna podívat na trpaslíka. Suny však stál na svém obvyklém místě jako by nic. V ruce držel lucerničku, mile se usmíval a ani se nepohnul.
„No to jsem tedy Janek? Cožpak se mi tohle všechno v noci jen zdálo?“ Pomyslila si babička, ovšem jak se brzy sama přesvědčila, žádný pouhý sen to tedy rozhodně nebyl. Její miláčci ze dvora se rozutekli bůhvíkam a domů se už vícekrát nenavrátili. Babičce tak zbyl pouze kohout a dvě slepičky, avšak i o ně velmi brzy přišla.
Trpaslíček Suny totiž takto řádil pokaždé v noci za úplňku, ale k ránu stál opět poslušně na svém místě. Při svitu měsíce se však vždycky pořádně vyřádil, jen co je pravda! Vyváděl jednu lumpárnu za druhou a spudil kdejakou spoušť, proti čemuž byla babička zcela bezradná.
Jednou v noci dokonce schválně otevřel lišce z lesa branku a jen škodolibě se smál tomu, jak si odnáší kohoutka i slepičky do lesa do své nory jako nějaká zlodějka.
„Tak to tedy ne! Už žádná zvířátka na dvorku nikdy nechci!“ Prohlásila rozhněvaná babička a jak řekla, tak i udělala. Pořídila si namísto všech obyvatel dvorečku dvě pěkné kočičky a bylo to. S trpaslíčkem se velmi brzy skamarádily a od té doby Sunyho vždycky v noci usměrňovaly a držely pěkně na uzdě.
Brzy poté se už babička na toho začarovaného trpaslíčka přestala úplně zlobit a každičkou jeho lumpárnu mu pokaždé ráda odpustila. Dokonce se s ním všude chlubila, neboť poznala, že tak podivuhodného trpaslíčka nemá opravdu nikdo.
Vždyť mnohým z vás jistě zdobí zahrádku podobný trpaslík také, nebo alespoň nějaké jiné zahradní svítidlo, ovšem jen málokomu při úplňku takto nevyvádí, proto se také jen díky tomu dostal trpaslíček Suny až do pohádky.
Dnes už je tento výjimečný trpaslíček starý, deštěm oprýskaný a sluncem vybledlý. Své vylomeniny však tropí za každého úplňku a vždy od večera do rána hraje všemi barvami ještě podnes.
Malý Dominiček si trpaslíčka Sunyho přímo zamiloval. Jakmile přijede k babičce, hned chce o něm vyprávět a tak babička povídá jednu veselou příhodu za druhou a večer, kdy už Dominičkovi klesají víčka únavou mu zazpívá následující ukolébavku na notu písně Letěla bělounká holubička, … a než dozpívá, je už Dominiček vždycky tuhý a pak už sladce snívá až do samého rána. Tak dobrou noc, Dominičku, dobrou noc, děti!
Pohádka z elektronické knihy pro předškoláky
Alena Chudobová
