Jednoho slunečného rána si chystal zajíc snídani.
I šel kolem okolo jeho přítel ježek, který mu řekl: „Zajíci, už jsem dva dny nejedl, nemohl bych si k tobě přisednout a nasnídat se?“
Zajíci to nevadilo a pozval ježka ke stolu. Snídani si pořádně vychutnali, protože zajíc měl čerstvé zelí a červené jablíčko. Po snídani musel zajíc pracovat, a tak šel ježek domů.
Když tak zajíc pracoval, najednou se spustil velký déšť a zatopil zajíci celou chaloupku. Zajíc si řekl, že půjde poprosit ježka, zdali by ho u sebe neschoval. Zaklepal na dvířka a zavolal: „Ježku, déšť mi vytopil domeček a já se nemám kde schovat, pusť mě dovnitř.“
Ježek mu však odpověděl: „I ne, zajíci, já bych se nevyspal, mám rád svou postýlku a s nikým se dělit nebudu.“
Zajíc posmutněl. Náhle na něj zavolala myška:
„Zajíci, pojď se schovat ke mně, já se s tebou ráda o postýlku podělím.“
Zajíc přečkal noc u myšky a ráno si řekl: „V nouzi poznáš přítele.“
Otázky k textu:
Co měli zajíček s ježkem k snídani?
Proč potřeboval zajíček pomoc?
Kdo zajíčkovi pomohl?
Bajka z elektronické knihy pro předškoláky
Kateřina Dobiášová
