Obří hlava je skalní útvar nacházející se poblíž znojemské přehradní hráze, který se podobá lidské hlavě. Ke skále se váže tato pověst: Na hradu Rábštejně žil rytíř se svou dcerou Berislavou. Byla to velmi milá a oblíbená dívka. Denně vycházela z hradu do blízkých stavení, aby pomáhala vesničanům. Také jednou spěchala k nemocným, když na cestě spatřila spícího rytíře. I vzbudila ho a podala mu jídlo. Posilněný rytíř ji poté vyprávěl, že se jmenuje Žibřid a že se dopustil trestného činu tím, že zabil svůdce své sestry. A protože pochází z rytířského rodu, nemohl po tomto činu zůstat doma. Berislava se ho ujala a odvedla ho na hrad. Mladí lidé v sobě najdou zalíbení a stanou se manžely. Mnoho let spolu žijí spokojeně a mají čtyři děti. Rodinnou pohodu narušila neblahá příhoda. Jeden panoš z hradu zmizel. Všichni tušili, že ho zajali loupežníci a zavlekli ho do Loupežnické věže na znojemském hradě. Panošovi se ale podařilo uniknout a vrátit se na hrad Rábštejn. Tam vypráví o svém zajetí a o tom, že v Loupežnické věži leží stařec, který naříká a stále se ptá na Žibřida. Hradního pána ihned napadne, zdali tím starcem není jeho otec. Proto se vydá s hradní posádkou k Loupežnické věži a dobude ji. Ranami mečem odklízí každého, kdo se mu postaví do cesty a žene se do věže. Tam na slámě leží jeho otec, mrtev – bez hlavy. Žibřida se zmocní mdloby, mysl se mu temní – zešílí. A v tomto šílenství se dopustí hrůzného činu. S mečem v ruce se vyřítí z věže k domovu. Vrazí do místnosti, kde je jeho žena a děti.
Nepoznává je a myslí, že jsou to nepřátelé. Napřáhne meč a zabyje tři děti. Čtvrté dítě se tulí ke své matce, která nechápe, co se s jejím mužem děje. V okamžiku, když Žibřid chce mečem zabít i poslední dítě, se meč zastaví v puli cesty a šílenec se mění v nehybný kámen. Jeho hlava hledí dnes zachmuřeně ke znojemskému hradu. Za temných nocí její oči hoří krví a zalesněná úbočí dyjských strání znějí kvílením mrtvých dětí.
