Antonín Cechner zde však ještě v roce 1913 při popisu památek v rakovnickém okrese registruje “sporé stopy sklepů”. Významný regionalista Jan Renner dokonce roku 1937 uvádí, že “jsou v lese, kde lid říká na Zpropadeném zámku, patrné sledy někdy opevněného sídla.” Co je tu k vidění dnes? Terénní profil připomíná zbytky valů s příkopy obklopujícími vyvýšený prostor, který je porostlý smíšeným lesem. Na jedné straně je tento prostor chráněn strmým srázem padajícím do údolí potoka, který se o něco níže – V Luhu pod Branovem – vlévá do řeky Berounky. Z druhé strany je o něco mírnější svah klesající přímo k Berounce. Směrem k Branovu je patrné poměrně rozlehlé území zakončené valem, které snad mohlo být kdysi přehradím.
Historické prameny o Zpropadeném zámku mlčí. A tak bylo místo opředeno mnohými pověstmi, v nichž se to jen hemží obry. studnou plnou lidských koster, zakopanými poklady nedozírné ceny nebo loupeživými rytíři. Historikové F.A. Heber, August Sedláček, Antonín Cechner a Jan Renner uvádějí, že zde stávala středověká tvrz, která sloužila k ochraně důležité obchodní cesty. Tato cesta skutečně nedaleko lokality vedla. Naopak nejpilnější z regionalistů Václav Kočka možnost tvrze na Zpropadeném zámku odmítá. Přiklání se k názoru, že zde stával tzv. Blockhaus – prvný srub osazený hláskami, který měl střežit cestu mezi Křivoklátem a Týřovem. Výskyt několika obdobných hlásek v okolí hradu Křivoklátu by tuto domněnku potvrzoval. Jiná alternativa nabízí, že na Zpropadeném zámku bývala v době laténské obchodní stanice, čemuž by napovídal nález žárového hrobu poblíž této lokality. Železný meč, dva nože, štítová puklice a kování štítu, které byly v hrobě nalezeny, byly předány do Národního muzea v Praze.
Nejznámější pověstí o Zpropadeném zámku je ta o chudém dřevorubci, který jednou spatřil v lese na Zpropadeném zámku tajemného mnicha, jak vstupuje do jakési skalní sluje. Když si dodal odvahu a vešel za ním, spatřil v jeskyni poklad nesmírné ceny. Jakýsi hlas ho vyzval, aby si nabral peněz, co unese. Dřevorubec poslechl. Rázem se stal z chudáka boháč. Tajemství, jak přišel k penězům, si však nedokázal nechat pro sebe. Neopatrností vše prozradil sousedovi, lakotnému sedlákovi, který se okamžitě k jeskyni vydal také. Přesvědčil se, že dřevorubec mluvil pravdu. Nabral doma všechny pytle, co měl a naplnil je až po okraj penězi. Než je však stačil z jeskyně vytáhnout, objevil se velký černý pes – strážce pokladu – a hamižného sedláka zadávil. Potom se zachvěla země a jeskyně i s pokladem se propadla do hlubin země. Od té doby prý žádné lidské oko nespatřilo z bohatství Zpropadeného zámku už ani meďák. Lidová tradice praví, že poklad pocházel z lupu bandy, která řádila v okolí Zpropadeného zámku. Lupiči přepadávali na cestě kupce, obírali obyvatele okolních vsí a drancovali kostely. Svůj lup ukrývali kdesi v podzemí zámku. Když došla panovníkovi trpělivost, vyslal na loupeživou bandu vojenskou hotovost. Lapkové byli pobiti a Zpropadený zámek, kde se skrývali, rozvalen. Skrýš nakradených pokladů však nalezena nebyla. Zato vojáci objevili hlubokou studnu plnou lidských kostí – obětí nelítostných mordýřů. Tolik legendy. Co doopravdy na Zpropadeném zámku u Branova bylo, zůstane už asi navždy tajemstvím.
